Jdi na obsah Jdi na menu
 


4. Polsko-litevské listiny 1

27. březen 1441

 

Listina litevského velkoknížete Kazimíra Jagellonského z 27-ho března roku 1441 udělující trockým karaimům magdeburské (městské) právo ve stejném rozsahu, v jakém bylo uděleno jiným městům, zejména pak Vilniusu, křesťanské části města Troky a Kovnu.

Díky této listině karaimové podléhají ve všech záležitostech pouze svému rychtáři, a rychtář je podřízen pouze králi nebo králem jmenovaným soudcům.
Karaimové nepodléhají ve svých záležitostech ani místodržícímu, ani vojvodovi ani trockému starostovi.
V případě, že dojde ke sporu mezi karaimy a křesťany je nutné zřídit soud jehož členy jsou rychtář a vojvoda.
Trocká karaimská komunita musí každý rok odvést do státní pokladny stejnou daň, jako odvádí ostatní městské komunity podléhající magdeburskému právu, s výjimkou období kdy je komunita ve stavu nouze.

 

PŘEKLAD

 

27. březen 1441

 

Ve jménu Hospodina, Amen.

K věčné paměti Kazimír, z Boží milosti Velkokníže Litevský, Ruský atd.

Dávám na vědomí všem, kterých se to týká, současným i budoucím, všem, kteří se o tom dozví.

Poté co jsme si všimli nouze a ztrát Našich trockých Židů, jimiž jsou v současné době postiženi, chceme zlepšit jejich situaci tak, aby se mohli vymanit z této pohromy, proto jim udělujeme německé Magdeburské právo a touto listinou stanovujeme, že se tímto právem mají trocští Židé řídit a že ho mají následovat tak, jak to definují knihy Magdeburského práva, a jak je Magdeburské právo praktikováno v našich jiných městech, zejména pak ve Vilniusu, Trokách a v Kovnu.

 
A tak zmínění trocští Židé ve věcech malých ani velkých nepodléhají nikomu jinému kromě rychtáře, který od této chvíle bude v následujícím postavení:
Rychtář je podřízen pouze Nám, nebo Našemu soudu, to pouze v případě, že bude před soud předvolán listinou označenou Naší pečetí; rychtář má právo soudit a odsuzovat Židy tak, jak je to zvykem v jiných městech užívajících Magdeburské právo.
 
Dále ať se nikdo z Našich vojvodů, starostů, velitelů a jejich zástupců nevměšuje do magdeburských práv těchto Židů, s výjimkou těch případů kdy bude některý z těchto Židů podléhajících Magdeburskému právu mít co do činění s Litevcem nebo Rusem nepodléhajícím tomuto právu.
Tyto případy nemůže židovský rychtář soudit sám, musí je řešit v součinnosti s Naším vojvodou nebo jeho zástupcem.
 
Stejně tak i v případě, že se nějaký šlechtic, zeman nebo prostý člověk dopustí nějaké nezákonnosti vůči Židům, nebo jim způsobí nějakou škodu, takového člověka nemohou Židé soudit sami podle svého práva, ale pouze v přítomnosti a s vědomím vojvody; přičemž všechna Naše knížecí práva musí ve všech těchto případech zůstat navždy nedotknutelná.
 
Dále jsou pak výše zmínění trocští Židé povinni zaplatit Mě a Mým potomkům jednou ročně stejnou daň, jakou platí ostatní města podléhající Magdeburskému městskému právu, žádná další daň Nám nebude placena, s výjimkou naléhavé nutnosti kdy bude uvalena jednotná daň na celou zem; v tomto případě odvedou Židé stejnou daň jako ostatní města podléhající Magdeburskému právu v termínech, které jsme jim stanovili.
 
Kromě toho dáváme k dispozici trockým Židům polovinu příjmů z poplatků a polovinu příjmů z výroby vosku.
 
Aby tato Naše listina získala právní váhu a sílu, nařídili jsme k ní přidat Naší malou pečeť.
 
Vystaveno v pondělí, po nedělním dni Raduj se, léta Božího tisíc čtyři sta čtyřicátého prvního, v přítomnosti statečných a urozených: vojvody trockého Vasilije Gastolda, metropolity kyjevského Michaela Galginoviče, kancléře Michaila Orgaloviče, a mnoha dalších hodných důvěry.
 
Ze spisů Litevské matriky, spis číslo 121 list 168.
Vyšlo v edici S. A. Beršadského - Dokumenty a regesty týkající se historie litevských Židů, 1882
 
 
sbornik_1.jpg