14. Krymsko-tatarské jarlyky 6
Měsíc prosinec roku 1678
Soudní výnos bakči-sarajského kádí eskera, potvrzující karaimů Čufut Kale vlastnická práva k pozemkům, která omezovali muslimští obyvatelé vesnice Pički a křesťanští obyvatelé vesnice Kaljena.
PŘEKLAD:
Roku Hidžry 1088, měsíce Zilkade (Dhū al-Qa‘da)
Potvrzuje se to, co zde bylo projednáno!
Podepsáno ubohým služebníkem Velikého Boha Hasanem, užívajícím titul soudce vítězících chánských vojsk - odpusť mu Nejvyšší Vládce!
Hasan efendi
Potvrzuji vše, co je zde popsáno.
Podepsáno sluhou Nejmocnějšího Božím Abu Bekrem muftím - odpusť mu Nejvyšší Bože a jeho předkům ve Své dobrotě, milosrdenství a soucitu!
Abu Bekr efendi
Přezkoumal jsem vše, co je zde sepsáno.
Já služebník Nejslavnějšího Boha Ibrahim, soudce chánského vojska - odpusť mu Bože ve své milosti!
Ibrahim
Vše, co je uvedeno v dokumentu, je pravda.
Podepsáno sluhou Nejslavnějšího Boha Abu-s-Suudem, soudcem v Bakči Saraji - odpusť mu Bože ve Svém milosrdenství a soucitu!
Abu-s-Suud
Důvodem sepsání tohoto právního dokumentu a k vydání tohoto spravedlivého prohlášení je to, že vznikl spor o vlastnictví pozemků mezi obyvateli Čufut Kale (karaimy) v Bakči Sarajském okrese, a obyvateli vesnice Pički - Ahmedem ben Balabanem a Ahmedem ben Muhamedem, a obyvateli křesťanské vesnice Kaljena - Efendikem, Arslanem, Gavrilem, Jurijem a Bejbirdim.
A protože tento spor podléhá mé jurisdikci, vydal jsem se na místo, abych spor vyřešil.
V době zasedání soudu, se před tento soud - jehož rozhodnutí musí být respektováno - dostavili Židé Baša syn Čarly, Abrahám syn Musy, Išan, Izák a další Židé, a nechali předvolat výše zmíněné Ahmedy a křesťany Efendika, Arslana, Gavrila, Jurije a Bejbirdiho; soud posoudil jimi předložené důkazy a zapsal jejich svědectví, konkrétně že:
Pozemek sousedící s pozemkem uvedeným v naší starobylé vlastnické listině, hraničící na jihu a na severu s naší pastvinou, a na východě s cestou vedoucí od Jusuf Čokraku ke Kaljenu a na západě od Papas Čokraku, vlastnil ctihodný Elchadž Šefeš, po jeho smrti koupili tento pozemek za patnáct dukátů (červonců) od pozůstalých výše zmínění Ahmedové, Efendik, Arslan, Gavril, Jurij a Bejbirdy; ti pak překročili z jihu hranici našeho pozemku, a začali neoprávněně užívat naší pastvinu, a náš pozemek přestoupili i ze severní strany, a zabrali dvě až tři desetiny naší půdy.
V souladu se zákonem byl proveden výslech.
Jejich přáním bylo nalezení a potvrzení pravdy.
Při výslechu nám kupující řekli:
Pozemek, který jsme koupili, hraničí na jihu s pomezím Čokurluku, na severu s pomezím Tašlyku, na západě s výše zmíněnou cestou, a na východě s Papas Čokrakem, o tom že se uvnitř této hranice nachází pozemky zmíněných Židů jsme nevěděli.
Po jejich výslechu přišly podat svědectví tyto důvěryhodné osoby:
Elchadž Abdul ben Abrud Rachman a Halil ben Čerkes.
Poté co podaly svědectví, které se jak slovy a tak smyslem shodovalo s tím, co tvrdili zmínění Židé, bylo jejich tvrzení přijato jako zcela oprávněné, a pozemky které užívali výše zmínění kupující, na které lze vysít přibližně batman (turkická váhová jednotka) osevného zrna, i další neoprávněně užívané pozemky, byly soudem identifikovány jako pastvina žalující strany, tj. Židů.
O průběhu soudního jednání byl sepsán úřední dokument.
Sepsáno v polovině měsíce Zilkade roku 1088 (v prosinci roku 1677).
Svědkové soudního jednání:
Tochtar Ali Abdi
Mohamed Šách Džan Temir
Nureš Abdulláh
Abdul Baky Elchadž Mohamed
Mohamed ben Nur Chak
Mustafa Machrem
Kurban Ali Murtazi
Džan Temir Abdulláh a další